Greenwitch!!! A námořní muzeum, nevím co dodat... já byla nadšená námořním muzeem. Ne tedy, že by to bylo něco úžasného, ale prostě se nějak mezi loděmi cítím dobře.... A fyzikou? Jsem byla jak jinak zmatená, zničená, a znuděná.
Ale ještě předtím, nás čekala, důležitější a zajímavější část dne, pondělní srovnávací testy. Ne ve smyslu srovnání s ostatními, ale spíš srovnání našeho pokroku od příjezdu. Co jsme se za ten týden ve zdech tohoto ústavu naučili, jak moc jsme se zlepšili v daných oblastech. Dnes grammar and listening, zítra speaking, a pozítří little bit of writing. Začalo to testem gramatiky, převážně kroužkování a doplňování, čistě znalostní záležitost+troška logiky. A co se nestalo. Jak to tak už bývá test jsme odevzdávali spolu s mým soukmenovcem prví. A aby toho nebylo málo celá třída na nás koukala s naprostým údivem. Smíšené pocity naštěstí netrvaly dlouho, když naše řady brzy doplnili o zbylí dva "Kepleráci". Tak teď už jen listening a vyhodnocení. To nemůže být tak hrozné. Omyl! Bylo. Přiřazování kolikátý mluvčí říká co jsem zvládla na jedničku, zaškrtávání písmenek tak též, ale proboha, to doplňování do textu? Proboha, asi sjem vážně úplně pitomá. Nevěděla jsem skoro ani písmenko.... No nevadí no... S depresí v duši jsem se odebrala na velkou přestávku, a následné rozdávání verdiktu. Grammatika paráda, o 48% lepší výsledek než když jsem přijela! A listening překvapit taktéž o 20% lepší. No nic moc....ale... ještě, že máme Cecillii, osvítila nám, že ten poslech je z testů CPE ufff, nejvyšší úroveň certifikátu z angličtiny a já mám 22 bodů ze 30... To je slušný...
kolem a kolem
Tento blog má sloužit jako informační kanál pro mé nejbližší okolí ve chvílích, kdy nejsou v mé blízkosti.
Nejde o žádný "emo-blogísek".
Obyčejná holka, která měla to štěstí, že se narodila báječným rodičům, schopným jí bez problémů zajistit. Netrpím pocitem že jsem ošklivá ani tlustá. V životě by mě nenapadlo přestat jíst nebo nějaká podobná šílenost. Jím ráda a hodně a rozhodně si neodříkám ani maso. Vegetariánství, veganství nebo že nejím nic co vrhá stín u mě nepřipadá v úvahu. Přesto že mi čas od času něco nevyjde, tak jak bych chtěla není důvod k přemítáním nad tím jestli má můj život smysl, a proč mě všichni nenávidí. Obklopuji se lidmi, s kterými je mi dobře a každý den si alespoň pětkrát řeknu:"Elis jsi dobrá."
Žádné komentáře:
Okomentovat