Ca-NS: Return from dark: Cottage

Netrvalo to dlouho a má rodina se rozhodla mi ukázat jejich „chalupu“, bylo mi sděleno, že toto místo by mělo patřit mezi 7 divů světa, tak jsem byla přirozeně zvědavá :). Moje představa byla asi taková: Něco ve stylu loveckého srubu na samotě na kraji jezera, s průzračnou vodou a skálami a večery s horkou čokoládou v houpacím křesle na terase pro západu slunce. Mýlka!

 Tak vážení kanadská představa chalupy a nejnádhernějšího místa na světě je zcela odlišná. Jednalo se o obytný přívěs ukotvený teráskou na jednom místě. Bylo to všechno možné jen ne na samotě. Jezero se slanou vodou uznávám, bylo čisté, s nějakým tím porostem na dně, a plavání bylo příjemné. Tím se dostáváme k dalšímu překvapení, které mě tu v Kanadě čekalo. Většina Kanaďanů neumí plavat. Přestože tady v Novém Skotsku je oceán za rohem a voda všude plavání je spíš výjimkou.

Ovšem i přes prvotní šok se vše začalo vyvíjet docela slibně, dobře „plavba“ na rychlé plechovce byla trošku nudná a vzhledem k tomu, že místní tak nějak myslely, že to bude pro mě adrenalin řítit se v motorovém člunu po vodě a semnou to vůbec nic nedělalo, bylo to pro obě strany spíš zklamaní. Následné radovánky na skútru byly naprosto parádní a mé radostné výskání konečně uspokojilo i mé hostitele.

 Následovala příprava večeře. Všemožné mořské potvory a jiné dobrůtky chutnaly všem a mě bylo naprosto jasné, že to vypadá na prodloužení mého každodenního běhu… (Všechno bylo fritované :D). 

Ca-NS: Return from dark! 11.10.2012

   Jak jistě všichni přívrženci mého blogu ví, došlo k měsíční pauze. Všem se moc omlouvám, "neočekáváně" došlo k úmrtí mého notebooku, takže jsem musela čekat než se dostaví nový. Samozrejmě, mnozí mohou namítat, že jsem mohla postovat příspěvky z mobilního telefonu, ale mýlka! Vážení nemyslete, že jsem to nejednou nezkoušela!!     Bohužel napíši článek publikuji, ale na blogu se nezobrazí...
  Nejsem si zcela jistá jaká je nejlepší cesta popisu uběhlého měsíce, každopádně já se pokusím shrnout do příspěvků jednotlivé zážitky postupně. Jako drobné povídky in dark age (období temna).
   Všechny jistě zajímá, jestli v mém kanadském životě došlo k nějakým výraným změnám. Nedošlo. Jak to tak na malém městě bývá, neděje se tu vůbec nic. Nejvetší událost je když prijede track s tuhou smetanou. Jediné k čemu došlo, je že se drobné změnil okruh lidí s kterými trávím čas. Ukázalo se, že místní úroveň vzdelání je klasicky zápádní, tudíž okolní svět nás nezajímá, nezjímá nás současné dšní natož pak historie nebo podbné namysli si, a na naše znalosti o oblastech ležících za hranicemi Nového Skodska nedej bože Kanady se raději naptejte. Z tohoto prostého důvodu témat k rozhovoru rychle ubývá. Bohužel se na hodinách andličtiny ukázalo, že je velkým porblémém přečíst knihu o 150 stranách, "West side story" jen pro informaci je skoro půlka října a přečtených máme pět usmolených kapitol . Myšlenka, že by někdo zavadil o nějakého známého autora je absolutní nesmysl, tiše jsem doufala, že třeba se mé kandaské kamaradky chytnou při debatách o filmech, ale cokoli co je starší než rok 2009 a není romantická komedie, jak se ukázalo, pro ně neexistuje. Samozřejmě, moc ráda se bavím o klucích, o oblečení a vlasech. Jsem normální dívka a samozřejmě mě rozhovory tohoto typu baví...ovšem když je to jediné téma celý měsíc? To je i na mě trošku moc. Naštěstí mě z oblaků pudru a laku na vlasy vytáhli mé nové evropské kamarádky! to be continued....

Ca-NS: Trip ti Sydney 8.-9.9.2012

Na sraz jsme dorazili včas i na správné místo. Brzy dorazil autobus a mohly jsme vyrazit. První zastávka byla u moře kde jsme dostali svačinku nebo možná spíš oběd a pak vyrazili na loď. Část dne se jmenovala sailing trip ale co na tom bylo sailing teda moc nevím :). Nikomu nebylo špatně, sledování orlů jak loví ryby z vody se všem líbilo a vše se vyvíjelo dobře krom občasných návalů vedra pod paprsky sluníčka a následné zimy v poryvech větru. Když jsme slezli z lodi následovala procházka po okolí přesun do středu Sydney, kde jsme si nechali věci v hotelu a pokračovali do shopping centra rozjet nějaké peníze. A hlavně se na večeřet :). Na tomto výletě bylo jednou z nejbáječnějších věcí, že veškeré jídlo pití a program nám platil studijní program a jediné co bylo na nás bylo již zmíněné nakupování. Po tak akorát dlouhém rozchodu jsme se opět sešli u milovaného školního autobusu a nechali se odvést do kina, které bylo také v ceně. Až po půlnoci jsem se vrátila do svého neuvěřitelně luxusního motelového pokoje s lednicí, mikrovlnou troubou, kávovarem, fénem, žehličkou žehlicím prknem a plochou širokoúhlou televizí a upadla do kómatu. Ráno měl být další zábavný program venku ale vzhledem k hustému dešti se konala jen návštěva muzea permoníků a spánek připomínající jízdu na horské dráze po dlouhou cestu domů. Pokusím se sem dát nějaké fotky je jich mnoho tak ostatní na facebooku nebo se je pokusím dát na rajče a tady je odkaz http://eliison.rajce.idnes.cz/Vylet_Sydney

Ca-NS: Next day in School 7.9.2012

Přišel další den a já měla takový nepříjemný pocit způsobená hlavně tím, že jsem moc dobře věděla, že mého "oblíbeného" předmětu Global jsou dvě hodiny. No, co se dá dělat, posbírala jsem jsem si svých pár švestek a přesunula se ke dveřím abych dobře viděla, až přijede můj odvoz. Škola začala biologii, kde se nic nestihlo protože se rozdávali učebnice ale podle osnov, které nám rozdala jsem zjistila, že jde o učivo loňska takže asi zase nic nového... :) A pak má oblíbená chemie, bohužel se nebezpečně přiblížila i osudná dvouhodinovka Globalu ale co, hodina začala a po prvním videu nám rozdal papíry s kvízem, a právě v tuhle chvíli se ze mě stala královna. Pro vysvětlení, papír ani nemumlá ani nešišlá a už vůbec se člověk při kontaktu s ním nedostane do problému že by ho neslyšel a kdyby jen to! Slova jsou napsaná takže v případě potřeby můžu použít slovník. A jak mnozí jistě ví úroveň vzdělání na západě co se týče světové geografie a historie popřípadě uspořádání je značně nevalná takže při otázkách jako:" Zimbabwe, Niger, Mali, Čad jsou země které se nacházejí v Africe. True/False" jsem já musela zadržovat smích ale někteří mí spolužáci skoro propukli v pláč a největší zděšení třídy i profesora přišlo při kontrole, když se ukázalo že nějaká international  studentka na rozdíl od všech přísedících jaký je přibližně počet obyvatel Kanady, a kde se nachází nejhustější osídlení. Odjíždím na výlet do sydney see yah

Ca-NS: First day in school 6.9.2012

First day in school byl, dost náročný, teď už jsem se probrala z prvního šoku a cítím se líp, ale první rozčarování bylo tak výrazné, že mi vehnalo slzy do očí. Do školy jsem jela se spolužačkou Karou kterou jsem potkala, když jsem byla běhat se svou host sestřenicí. Cesta byla příjemná a co by dup jsme byly ve škole. Kara mě vhodila do absolutního blázince a představila všem svým kamarádkám, u kterých jsem nestihla ani jedno jméno. Brzy nás začaly nahánět do tělocvičny k zahajovacím projevům zástupců studentů a zástupců tříd. Po dlouhých litanii jsme dostali úkol vyčíst své jméno z tabulí které byly rozmístěné po jídelně abychom zjistili ve které třídě jsme, naštěstí jsem si tabule prohlédla již před tím než se tam navalili hromady jiných studentů a mohla jsem poklidně odejít do třídy a vybrat si místo u jedno ze stolů postupně se ke mě začaly připojovat spolužačky, které jsem potkala už ráno. Proběhli jsme školní řád, rozdali jsi různá povolení podepsali formuláře o bezpečnosti a když už to vypadalo že přijde na řadu výuka zazvonilo na 20ti minutovou přestávku. Za hýkání a postrkování jsem se usadila k ostatním holkám, které střídavě "mluvily" na sebe a pak se na něco zeptaly mě což musely zopakovat asi 10x než jim došlo že touhle rychlostí to asi nepůjde. Zazvonilo a my se vrátily do našich tříd. Ukázalo se že přesto že chemii skutečně nerozumím ani v češtině v Kanadě jsem za hvězdu protože to co oni berou v maturitním ročníku my bereme v prváku a ve fyzice v druháku :) Hodina tedy běžela, jako po drátkách a já byla za hvězdu. Jen co zazvonilo holky mě čaply s výkřikem pojď jdeš s námi na oběd narvali mě do auta odvezli do nejbližší "restaurace" jestli se tomu podniku dá tak říct, a jedna z nich přede mě hned postavila talíř plný jídla, jak jsem na něj tak šokovaně hleděla došlo mi, že jednou z otázek bylo jestli už jsem tohle jejich jídlo měla. Jak já miluji žít mezi Kanaďany. Nic méně oběd byl výborný, ale my jsme se museli začít vracet do školy. Čekala mě další hodina chemie a i po ní mě zaléval optimismus. To se ovšem brzy změnilo dorazila jsem na hodinu Global Georaphy což je něco jako dění ve světě, a to mě moc zajímá, v osnovách je probírání různých sociálních problémů. Věnuje se v něm diskuzích o humanitární činnosti ve třetím světě a i o její problematice. K mému absolutnímu zděšení to ovšem nebylo vůbec tak jak jsem čekala. Po několika prvních větách jsem zjistila, že tomu chlapovi co to přednáší nerozumím ani slovo, věřte mi je jen málo věcí, které jsou pro zahraničního studenta hroší než přednášející který šišlá, mumlá, nebo v průběhu hovoru umírá. A bohužel v tomto pánovi se pojí  všechny problematické faktory. Začne mluvit nahlas a pomalu se přesune až k mumlání až ho není skoro slyšet a krom toho používá "Š" mnohem častěji než se v angličtině normálně používá. Když jsem přišla domů, byla jsem absolutně zhroucená. Teď už ale můžu prozradit, že vše se v dobré obrátí. V příštím příspěvku vše vysvětlím. Dobrou noc!

 "Není nic vzácnějšího než muž, který umí obejmout víckrát než jednou."

Ca-NS: Louisdale 4.9.2012

Něco málo u místu, kde jsem. Je to malá komunita, šílených Kanaďanů, kteří se všichni navzájem znají. Obyvatel a klasicky papírových domečků je tu málo, ale na velkém prostoru.  Všude okolo les a zelené plochy, ideální na ranní večerní i odpolední běh. Teď už začíná podzim obloha potemněla a sluníčko zašlo, teplota je stále relativně vysoká ale s příchozím deštěm přichází i chlad. Ještě, že tak kdyby tady mělo být tak krásně jako první dny brzy bych neměla nic na sebe...Tak pár fotek ze slunných dnů.

Ca-NS: First day with Canadian 2.9.2012

Přestože jsem šla spát velmi pozdě při prvním pohledu na hodinky jsem zjistila, že je teprve půl páte, nenávidím časový posun naštěstí se mi podařilo znovu usnout a další vzbuzení následovalo až po desáté. A hned přišlo první překvapení nebudeme jíst doma, ale pojedeme na snídani k babičce, kde bude domácí chleba slaninka vajíčka a všeljak podobně a no né, užiju si ranní jízdu v kabrioletu :). Po báječné snídani zjišťuji, že název kanadské žertík sedí skutečně i na první část. A brzy si i vyrazím na pláž s celou rodinou. Všichni jsou hodní, jak se na Kanaďany sluší a patří a jejich nejčastější otázky jsou: Are you hungry Honey? Do you want tea Honey? Do you want water or something Honey? A co slýchám nejčastěji? You are so beautiful girl, your english is so good yes you are good.... Jo zvykla bych si tady na to... Jsi nejlepší na světě, nechceš ještě jíst zlato? A co takhle něco k pití? Doporučuju! Máte problém se sebevědomím? Navštivte Kanadu. Bohužel jsem stále poznamenaná časovým posunem takže se brzy od grilování na pláži musím odpojit a jdu do své luxusní postýlky. 

       Zaběhnu tedy trochu do detailů jak bydlím. Bydlíme v klasicky papírovém domečku s dvěma ložnicemi a koupelnou v prvním patře k obou ložnicím patří ještě malá koupelnička, s jídelnou a kuchyňským koutem a obývacím pokojem. V nižším patře než je hlavní vstup je prádelna a ještě jedna ložnice s koupelnou kde je i sprcha a ta je taky moje, zatím jsem se ovšem nastěhovala sem protože mi to řekli až moji host rodiče, kteří tu při stěhování nebyli. Hned druhý den jsem k snídani dostala anglické muffin což  je skvělá věc s vajíčkem a se sýrem a následovala garden party a příjezd mích hostitelů. Prozradím, že zítra bude následovat příběh z obchodu s telefony a fotky z okolí.

Ca-NS:20 hours, 1.9.2012

Nadešel čas odjezdu, po měsících příprav a rozjímání nad tím, jestli to co dělám skutečně mám, je to tu. Probuzení v 4:30 sprcha, poslední pohled na kufry jestli tam něco nechybí. V 6:00 na letišti. všechno běží relativně hladce,poslední snídaně s nejbližšími, slzy před pasovou kontrolou....a už jsem v tom úplně sama. Gate: A3 v Praze ještě všechno  běží jako na drátkách a než se naděju sedím v letadle do Londýna. Chybí mi, všichni už teď. Kapitán hlásí k přistání a brzy se kola dotknou země. Z nějakého neznámého důvodu mívám vždy pocit : "A jedeme moc rychle! Jedeme moc rychle!" ale nejedeme letadlo zastavilo a už nás ženou do autobusu. K velké nelibosti všech okolo potřebuji víc času abych zkontrolovala zda mi nic nechybí abych tam nic nenechala. Naštěstí končíme na terminálu 3 ze kterého mi to letí přímo do Halifaxu odtud ještě tři hodiny autem do Louisdale a snad všechno dobře dopadne. Když se konečně vymotám z bezpečnostní kontroly zbývá do odletu letadla slabá hodinka a půl. Dojdu si pro sendvič a vodu a najdu si nějaké hozké místečko před tabulí, kde počkám až se rozsvítí číslo mé brány. měl by se zobrazit ve 12:25 divný, vzhledem k tomu, že letadlo odlétá ve 12:35. Brzy zjišťuji, že má letadlo zpoždění takže než se konečně zobrazí číslo gatu prožiji dlouhé 3 hodiny na obrovském letišti Heathrow ovšem už v odbavovacím prostoru. Konečně se všichni cestující přesunou do letadla a můžeme vyrazit start je klidný a nás čeká dalších 6 hodin v letadle. Shlídnu film dostanu jídlo, které sním a ani moc nepřemýšlím nad tím co to vlastně je, po 4 hodinách začínám být ospalá, nemůžu usnout. Podniknu několik procházek po letadla a přečtu několik článků pod názvy, které sami osobě vypovídají, že budou nesmírně inteligentní. Konečně kapitán vyhlásí, že se chystáme na přistání. Zválštní, že jak teď tak při letu do Lodýna bylo klesání tak pozvolné, že změny tlaku  nejsou nijak zvlášť nepříjemné. V tuhle chvíli mi tak blesklo hlavou, bože kdyby teď po 15 hodinách na cestě to letadlo spadlo tak by mě to fakt naštvalo. Brzy jsem ale zjistila, že tak tady by mi umřít nevadilo, všude okolo zeleno, krásná jezera, dokonce jsem z letadla viděla medvěda.  nádhera, úplně mě mrzelo, že musím sedět připoutaná a foťák mám v úložném prostoru. Bohužel tyto pocity blaha rychle vyprchali jakmile jsem vstoupila na imigrační... Tisíc otázek a zlé pohledy. Naštěstí vše dobře dopadlo a dorazily i mé oba kufry. Následující cesta s Marie Ann byla báječná, veškerý strach z angličtiny opadl a myslím, že to zvládnu. Jediné co mě na konci dne vyvedlo z rovnováhy byl příjezd do mého nového domova. Sešlo se snad celé město aby se na mě podívaly. Všichni čekaly uvnitř i kolem domu.....Yes, my new friends. I'm guilty. I'm an alien 

Nenávidím tě

Líčení je popis se subjektivním pohledem. Romantické líčení je subjektivní popis s citovým zabarvením.

Nenávidím tě

Nenávidím tě. Nenávidí tě, za to kým jsi! Za to jak se usmíváš. Jak pomaloučku zvedáš nejdříve pravý, a poté i levý koutek, když ti něco udělá radost. A to je jen jeden z tvých mnoha úsměvů. Jak když tě rozesměji, ve své dívčí cudnosti ovládáš emoce a vychovaně si dáváš jemnou ručku před ústa. Ta ústa! Plná, roztomilá, ženská a vždy pootevřená, jako v úsměvu, jako připravena na polibek. Polibek, pro který bych zemřel. Polibek, kvůli, kterému bych zabíjel, jestliže by nebyl určen mně. Ústa dokonale vykrojená, jakoby je tvarovali samotní Andělé. Ne divoce rudá. Jemně růžová, jako když růže vystrčí z kraje jara první okvětní lístky. A přitom úsměvu ti září oči. Jakoby v tvých temně černých panenkách tančili jiskřičky valčík. A při nesmělém úsměvu, když ti upadne nůž při večeři do klína, mžikají ze strany na stranu, jestli tě náhodou někdo neviděl. Ach bože tvé oči. Když ráno vstaneš, jsou temně kakaové. Ale ve světle svíčky spíš medové. A večer když jdeš plavat při západu slunce, tak v záři paprsků, jsou tvé oči skoro zelené. Dokonale a krásně zelené s drobnými hnědými tečkami. Nenávidím, když jdeš k večeru plavat. Když běžíš k jezeru, abys po náročném dni mohla spočinout v chladné vodě. Jak při běhu tvé rusé vlasy vlají a spolu s probleskujícím světlem připomínají plameny ohně. Nenávidím, jak tvé nádherně rudé vlasy, připomínají růže. Tak božsky rudou, jako jsou tvé vlasy, by člověk snad jen těžko hledal na tomto světě. Proč? Proč musíš být sestrou mého nejlepšího přítele? Potřebuji tě! Miluji tě! Ale slíbil jsem, že tě budu chránit spolu s ním. Zradil bych ho?

Ze zákoutí duše

Jsou dny, kdy je všechno nejasné. Jsou dny, kdy skáču radostí. Jsou dny, kdy se zalykám smíchem. Jsou dny, kdy se přes slzy nemůžu nadechnout. Jsou dny, kdy smutky nevylézám z postele. Jsou dny, kdy chci být sama. Jsou dny, kdy bych každého chtěla obejmout. Jsou dny, kdy píšu a jsou dny, kdy ne. Miluji sílu svého slova a to říkám zcela bez zardění a náznaku studu. Ale miluji i to, že to není mé povolání, práce, povinnost. Ano jsem literárním autorem. Autorem, který jako mnoho předním padne v zapomnění.... Miluji sílu slov. A miluji básně. Ovšem slabinou básníka bývá to, že sní o básni pro něj.

Podělím se o svá díla. Podělím, nenutím nikoho k jejich opěvování... v žádném případě. Nenutím nikoho k jejich čtení. Jen ráda píšu.

Vrba v parku či na břehu rybníka,
stojí smutně a tiče si naříká.
Jsem jenom vrba, s dlouhymi vlasy,
nevděčnou práci dělám už časy.
Když smutno je všem jim jsem dobrá,
když šťastní jsou, jsem jim už putna.
Pláč, nářky a bědování,
žádný smích, ani troška radování.
Utěším a porádím,
vyslechnu a pohladím.

A jsou pryč,
když pomohla jsem.
Odkoponutá jak míč.
Zneužita jsem.