Dark is coming

Tak a je to tady! Definitivně vyprchalo veškerá prázdninová energie, která byla pečlivě dva měsíce střádána a víkendy jí prostě nedokážou doplňovat. Dnes ráno jsem při zazvonění budíku málem zemřela. A dnešní průzkum ukázal, že jsem nebyla zdaleka jediná. Z nějakého skoro až magického důvodu bylo dnešní ráno pro více lidí přelomové. Všichni se schodují na jednom, byla hrozná tma, nejdřív jsem si myslel, že jsem si špatně nastavil budík... Vůbec to nechápu úterky bývají ještě v pohodě. Musela jsem stát několik desítek minut pod sprchou abych se probrala...a podobné.... A tohle přátelé neskončí... S blížícím se obdobím sněhových vloček a zimních radovánek. Budou rána stále temnější a temnější... Ranní stávání nepříjemnější a nepříjemnější. A první hodiny nesmysluplnější a nesmysluplnější.... 

Avšak, kdybychom byli v přítomnosti Maria nebo jiného literárního hrdiny z děl o revolucích a jiných romantických a hrdinských činech, dočkali bychom se zvolání!

Nezoufejte moji přátelé! Není doba, ve které by byl čas na naříkání!

Hlavu vzhůru a pravou nohou vpřed!

Fall rain

Dnešním dnem, minimálně v Praze skončilo léto. Perší. Voda padá z oblak v dlouhých silných provazech. Miluju Podzimní déšť, miluju déšť. Když můžu vyjít ven a užívat si jak mi kapky dopadají na tváře, na ramena, na dlaně. Hodiny s horkou čokoládou, kakaem, kávou či čajem, u střešního okna na které bubnují kapky. Stromy v parku šumí a vzduch je najednou i v Praze čistý, čerství příjemný. Z reproduktorů hraje klavír v doprovodu hlubokých, hladivých tónů violoncella a po chvíli se přidávají svým tenkým zpěvem housle. Vítr fouká v poryvech. Jaké by to asi bylo? Teď? Na jezeře.... Déšť sílí a zase slábne. Je podzim. Období horkých čokolád, kakaí, čajů, a káv. Čas postelí, polštářů a peřin. Listy začínají žloutnout. Pomalu. Léto skončilo....

Nice friday

Jsou dny, které se od začátku až dokonce vyvedou. Jako ten dnešní. Pátky bývají zpravidla příjemné....začíná víkend. Ale jsou dny, které nevyvolávají jen příjemnou myšlenku, ale i radost a pocit, že to nebyl ztracený den. Již začátek, když si člověk může přispat, jelikož do procesu musí až na půl 11 zlepší náladu. Ale raní zjištění, že dnes se škola koná jen jednu hodinu, vyvolává pocity skoro euforické. Následné konání v kuchyni, kdy všechno jde jakoby zázrakem samo od ruky. Těsto se nelepí, maso se netrhá, šlehačka tuhne, špikování jde hladce, nic se nespálí, prostě když jde všechno samo. A následuje večer. Více než příjemný s nejlepším přítelem. Při kulturním zážitku v divadle. Tedy něco málo k představení. Dračí doupě. Šlo o satiristickou psycho-tragi-komedii. Nebudu Vám nic nalhávat, ještě teď jsem z toho mírně roztřesená. Když se v jedné hře snoubí: humor, sex, smutek, násilí, rodina, přátelství, práce, manipulátorství, zločin, lež, touha si pohrávat s lidmi, agrese, šílenství. Tak jde přeci jen o fascinující dílo. Každopádně, dnešek bych konstatovala jako úspěšný. Když se daří tak se daří.


Speciální poděkování na závěr:
Děkuju, za můj dekolt..... ;)

And The end of cat's story

Jak pečlivý čtenář ví. Včera můj osamnělý večer narušil mourovatý kocourek Poručík. Z nudně všedního osamnělého večera se stal sprint na 100m. S Poručíkem bylo všecho možné a jen né nuda. Od poručíka bych se toho, že se nebude chtít ,předtím než zalezeme do postele, mazlit. Ušetřím Vás detailů a přejdu k jádru příběhu. Ráno jsem sbalila Poručíka a odcestovala s ním zpět do kabinetu biologie, kde ho přivítaly s otevřenou náručí. A co víc ještě to dopoledne si pro něj přišla jeho právoplatná majitelka... No uznejte není jméno Poručík prostě lepší než-li Chip?


A Profesorská hláška dne ?
      A mladé dívky chodili s jinochy, před zasetím, mrouskat do brázdy.

lonely cat

Při vstupu do budov škol a jiných ústavů zpravidla cítíme beznaděj. Proto chlupatý návštěvník našeho prestižního gymnázia přispěl k mé dobré náladě. Naše první setkání proběhlo na schodech od vchodu do prvního patra. Štrádoval si to směr vestibul, a ředitelny. Následné při 3. hodině se ukázalo, že jeho prozatímním je kabinet biologie a že se nejspíš někomu ztratil. A jestli se nenajde páníček do večera. Tak nebude mít kde spát. Ten kdo mě zná už tuší jak tenhle příběh skončí.... Ano bydlím v našem bývalém bytě a starám se o Kotě jménem Poručík.... Zítra se bude pokračovat v hledání jeho domova a já budu moc klidně zpět do své vlastní postýlky....

little bit of culture

Večer strávený v Rudolfínu mi byl příjemným zpestřením, každodenního stereotipního reje, způsobeného nedávným návratem do školních lavic.
Festival Dvořákova Praha přinesl šanci shlédnout mnoho hudebních geniů. I mě se podařilo najít si čas, a zajít na jeden z mnoha koncertů. Bamberští symfonici byli neuvěřitelní. A zvláštní host Sergej Chačatrian byl neuvěřitelný. Přehmaty dokázal tak rychle, jak jsem si myslela, že je možné jen animace pro film SUPERMAN. Představte si animovaného Asterixe a Obelixe, když se rozběhnou nožičky se jim komicky roztočí. Přesně takhle vypadala jeho levá ruka. Fascinující zážitek však nekončil výkonem famózního houslisty. Další věc, kterou na koncertech miluji jsou dirigenti. Tenhle, měl šmrnc. Od začátku jak se radostně usmíval na orchestr, že už to začíná přes pauzy mezi větami. Kdy šibalsky zvedá hůlku. Dirigoval i obličejem. Jediným stinným zážitkem bylo, když jsem paní profesorku, která mě učí český jazyk. Ten den jsme měly malé nedorozumění, co se týče mého kýchání. Tudíž strach z toho, že kýchnu mi malinko narušoval večerní idilku :)

The recipe for disaster

Tak už to začalo, ještě neuběhlo ani čtrnáct dní a je skóre 2:0. Pro mého úhlavního nepřítele chemii.

Když jsem se dneska ráno budila s pocitem, že na mě skáče jeden vir za druhým od mé maminky, měla jsem tušit, že to nedopadne dobře. "Ale co?" říkala jsem si. Dnes je opakovací test z chemii. Víkend jsi strávila s čumákem v poznámkách tak snad kein stress. CHYBA! Při prvním pohledu na písemku se ukázalo, že můžu odevzdávat. Mých nastudovaných milión způsobů laboratorní přípravy a průmyslové výroby, sto padesát druhů použití, miliarda způsobů využití, výskyt našrocený do posledního centimetru čtverečního na planetě mi byl úplné na pytel. Samé napište rovnici. Takže jsem si přečetla zadání, pravda, podařilo se mi sesmolit pár chabých odpovědí, koukla na hodiny. Á jídelna již otevřela, odevzdala práci, dostala za 4 z minulého test, na který jsem se mimo jiné romanticky připravovala celé prázdniny, a šla. Takže k uchvacující čtyřce mě čeká ještě vítanější nedostatečná. Parádička. A co mi zbývá? Uklidňovat se myšlenkou, možná trefněji smyšlenkou, že z příští písemky budu mít Áčko.

Takže poetická rada přímo ode mne:

"Chceš-li za Á z Cháčka míti, musíš nejdřív kůži sdříti."

Ps Pro rýpaly: sdříti=> poetický novotvar do slovesa sedřít; Když Karel Jaromír Erben mohl napsat do národního díla Kytice:

"A v úvale ku potoku,

náhle ubystřuje kroků."

Proč bych já nemohla napsat sdříti?Začátek formuláře

New age

   Nastává nový věk. Mílovými kroky se blíží chvíle, kdy ze mě přestane být dítě. Na papíře. S touto roztomilou událostí se nabízí možnost: udělat si vůdčí list, kapitánské zkoušky, zdravotnický průkaz, kurz lyžařského instruktora a mnoho další legrace. Hned k prvnímu bodu se vztahuje malý problém. Krom toho, že je velice ošemetné tvrdit že si udělám řidičský průkaz, jelikož jsem ráda když se rozjedu. Tak když už bych zázrakem uspěla, nabízí se hned druhá otázka. Čím, že to budu jezdit? Na tu mi pomohl odpovědět tatínek. Dobré výsledky ve škole = auto pro Lízu. Jednoduchá rovnice, ovšem s proveditelností její levé strany to nejspíš bude složité. Ale co mi zbývá? Nic jiného než šlápnout do pedálů a jít do studia naplno.