Ca-NS: Trip ti Sydney 8.-9.9.2012

Na sraz jsme dorazili včas i na správné místo. Brzy dorazil autobus a mohly jsme vyrazit. První zastávka byla u moře kde jsme dostali svačinku nebo možná spíš oběd a pak vyrazili na loď. Část dne se jmenovala sailing trip ale co na tom bylo sailing teda moc nevím :). Nikomu nebylo špatně, sledování orlů jak loví ryby z vody se všem líbilo a vše se vyvíjelo dobře krom občasných návalů vedra pod paprsky sluníčka a následné zimy v poryvech větru. Když jsme slezli z lodi následovala procházka po okolí přesun do středu Sydney, kde jsme si nechali věci v hotelu a pokračovali do shopping centra rozjet nějaké peníze. A hlavně se na večeřet :). Na tomto výletě bylo jednou z nejbáječnějších věcí, že veškeré jídlo pití a program nám platil studijní program a jediné co bylo na nás bylo již zmíněné nakupování. Po tak akorát dlouhém rozchodu jsme se opět sešli u milovaného školního autobusu a nechali se odvést do kina, které bylo také v ceně. Až po půlnoci jsem se vrátila do svého neuvěřitelně luxusního motelového pokoje s lednicí, mikrovlnou troubou, kávovarem, fénem, žehličkou žehlicím prknem a plochou širokoúhlou televizí a upadla do kómatu. Ráno měl být další zábavný program venku ale vzhledem k hustému dešti se konala jen návštěva muzea permoníků a spánek připomínající jízdu na horské dráze po dlouhou cestu domů. Pokusím se sem dát nějaké fotky je jich mnoho tak ostatní na facebooku nebo se je pokusím dát na rajče a tady je odkaz http://eliison.rajce.idnes.cz/Vylet_Sydney

Ca-NS: Next day in School 7.9.2012

Přišel další den a já měla takový nepříjemný pocit způsobená hlavně tím, že jsem moc dobře věděla, že mého "oblíbeného" předmětu Global jsou dvě hodiny. No, co se dá dělat, posbírala jsem jsem si svých pár švestek a přesunula se ke dveřím abych dobře viděla, až přijede můj odvoz. Škola začala biologii, kde se nic nestihlo protože se rozdávali učebnice ale podle osnov, které nám rozdala jsem zjistila, že jde o učivo loňska takže asi zase nic nového... :) A pak má oblíbená chemie, bohužel se nebezpečně přiblížila i osudná dvouhodinovka Globalu ale co, hodina začala a po prvním videu nám rozdal papíry s kvízem, a právě v tuhle chvíli se ze mě stala královna. Pro vysvětlení, papír ani nemumlá ani nešišlá a už vůbec se člověk při kontaktu s ním nedostane do problému že by ho neslyšel a kdyby jen to! Slova jsou napsaná takže v případě potřeby můžu použít slovník. A jak mnozí jistě ví úroveň vzdělání na západě co se týče světové geografie a historie popřípadě uspořádání je značně nevalná takže při otázkách jako:" Zimbabwe, Niger, Mali, Čad jsou země které se nacházejí v Africe. True/False" jsem já musela zadržovat smích ale někteří mí spolužáci skoro propukli v pláč a největší zděšení třídy i profesora přišlo při kontrole, když se ukázalo že nějaká international  studentka na rozdíl od všech přísedících jaký je přibližně počet obyvatel Kanady, a kde se nachází nejhustější osídlení. Odjíždím na výlet do sydney see yah

Ca-NS: First day in school 6.9.2012

First day in school byl, dost náročný, teď už jsem se probrala z prvního šoku a cítím se líp, ale první rozčarování bylo tak výrazné, že mi vehnalo slzy do očí. Do školy jsem jela se spolužačkou Karou kterou jsem potkala, když jsem byla běhat se svou host sestřenicí. Cesta byla příjemná a co by dup jsme byly ve škole. Kara mě vhodila do absolutního blázince a představila všem svým kamarádkám, u kterých jsem nestihla ani jedno jméno. Brzy nás začaly nahánět do tělocvičny k zahajovacím projevům zástupců studentů a zástupců tříd. Po dlouhých litanii jsme dostali úkol vyčíst své jméno z tabulí které byly rozmístěné po jídelně abychom zjistili ve které třídě jsme, naštěstí jsem si tabule prohlédla již před tím než se tam navalili hromady jiných studentů a mohla jsem poklidně odejít do třídy a vybrat si místo u jedno ze stolů postupně se ke mě začaly připojovat spolužačky, které jsem potkala už ráno. Proběhli jsme školní řád, rozdali jsi různá povolení podepsali formuláře o bezpečnosti a když už to vypadalo že přijde na řadu výuka zazvonilo na 20ti minutovou přestávku. Za hýkání a postrkování jsem se usadila k ostatním holkám, které střídavě "mluvily" na sebe a pak se na něco zeptaly mě což musely zopakovat asi 10x než jim došlo že touhle rychlostí to asi nepůjde. Zazvonilo a my se vrátily do našich tříd. Ukázalo se že přesto že chemii skutečně nerozumím ani v češtině v Kanadě jsem za hvězdu protože to co oni berou v maturitním ročníku my bereme v prváku a ve fyzice v druháku :) Hodina tedy běžela, jako po drátkách a já byla za hvězdu. Jen co zazvonilo holky mě čaply s výkřikem pojď jdeš s námi na oběd narvali mě do auta odvezli do nejbližší "restaurace" jestli se tomu podniku dá tak říct, a jedna z nich přede mě hned postavila talíř plný jídla, jak jsem na něj tak šokovaně hleděla došlo mi, že jednou z otázek bylo jestli už jsem tohle jejich jídlo měla. Jak já miluji žít mezi Kanaďany. Nic méně oběd byl výborný, ale my jsme se museli začít vracet do školy. Čekala mě další hodina chemie a i po ní mě zaléval optimismus. To se ovšem brzy změnilo dorazila jsem na hodinu Global Georaphy což je něco jako dění ve světě, a to mě moc zajímá, v osnovách je probírání různých sociálních problémů. Věnuje se v něm diskuzích o humanitární činnosti ve třetím světě a i o její problematice. K mému absolutnímu zděšení to ovšem nebylo vůbec tak jak jsem čekala. Po několika prvních větách jsem zjistila, že tomu chlapovi co to přednáší nerozumím ani slovo, věřte mi je jen málo věcí, které jsou pro zahraničního studenta hroší než přednášející který šišlá, mumlá, nebo v průběhu hovoru umírá. A bohužel v tomto pánovi se pojí  všechny problematické faktory. Začne mluvit nahlas a pomalu se přesune až k mumlání až ho není skoro slyšet a krom toho používá "Š" mnohem častěji než se v angličtině normálně používá. Když jsem přišla domů, byla jsem absolutně zhroucená. Teď už ale můžu prozradit, že vše se v dobré obrátí. V příštím příspěvku vše vysvětlím. Dobrou noc!

 "Není nic vzácnějšího než muž, který umí obejmout víckrát než jednou."

Ca-NS: Louisdale 4.9.2012

Něco málo u místu, kde jsem. Je to malá komunita, šílených Kanaďanů, kteří se všichni navzájem znají. Obyvatel a klasicky papírových domečků je tu málo, ale na velkém prostoru.  Všude okolo les a zelené plochy, ideální na ranní večerní i odpolední běh. Teď už začíná podzim obloha potemněla a sluníčko zašlo, teplota je stále relativně vysoká ale s příchozím deštěm přichází i chlad. Ještě, že tak kdyby tady mělo být tak krásně jako první dny brzy bych neměla nic na sebe...Tak pár fotek ze slunných dnů.

Ca-NS: First day with Canadian 2.9.2012

Přestože jsem šla spát velmi pozdě při prvním pohledu na hodinky jsem zjistila, že je teprve půl páte, nenávidím časový posun naštěstí se mi podařilo znovu usnout a další vzbuzení následovalo až po desáté. A hned přišlo první překvapení nebudeme jíst doma, ale pojedeme na snídani k babičce, kde bude domácí chleba slaninka vajíčka a všeljak podobně a no né, užiju si ranní jízdu v kabrioletu :). Po báječné snídani zjišťuji, že název kanadské žertík sedí skutečně i na první část. A brzy si i vyrazím na pláž s celou rodinou. Všichni jsou hodní, jak se na Kanaďany sluší a patří a jejich nejčastější otázky jsou: Are you hungry Honey? Do you want tea Honey? Do you want water or something Honey? A co slýchám nejčastěji? You are so beautiful girl, your english is so good yes you are good.... Jo zvykla bych si tady na to... Jsi nejlepší na světě, nechceš ještě jíst zlato? A co takhle něco k pití? Doporučuju! Máte problém se sebevědomím? Navštivte Kanadu. Bohužel jsem stále poznamenaná časovým posunem takže se brzy od grilování na pláži musím odpojit a jdu do své luxusní postýlky. 

       Zaběhnu tedy trochu do detailů jak bydlím. Bydlíme v klasicky papírovém domečku s dvěma ložnicemi a koupelnou v prvním patře k obou ložnicím patří ještě malá koupelnička, s jídelnou a kuchyňským koutem a obývacím pokojem. V nižším patře než je hlavní vstup je prádelna a ještě jedna ložnice s koupelnou kde je i sprcha a ta je taky moje, zatím jsem se ovšem nastěhovala sem protože mi to řekli až moji host rodiče, kteří tu při stěhování nebyli. Hned druhý den jsem k snídani dostala anglické muffin což  je skvělá věc s vajíčkem a se sýrem a následovala garden party a příjezd mích hostitelů. Prozradím, že zítra bude následovat příběh z obchodu s telefony a fotky z okolí.

Ca-NS:20 hours, 1.9.2012

Nadešel čas odjezdu, po měsících příprav a rozjímání nad tím, jestli to co dělám skutečně mám, je to tu. Probuzení v 4:30 sprcha, poslední pohled na kufry jestli tam něco nechybí. V 6:00 na letišti. všechno běží relativně hladce,poslední snídaně s nejbližšími, slzy před pasovou kontrolou....a už jsem v tom úplně sama. Gate: A3 v Praze ještě všechno  běží jako na drátkách a než se naděju sedím v letadle do Londýna. Chybí mi, všichni už teď. Kapitán hlásí k přistání a brzy se kola dotknou země. Z nějakého neznámého důvodu mívám vždy pocit : "A jedeme moc rychle! Jedeme moc rychle!" ale nejedeme letadlo zastavilo a už nás ženou do autobusu. K velké nelibosti všech okolo potřebuji víc času abych zkontrolovala zda mi nic nechybí abych tam nic nenechala. Naštěstí končíme na terminálu 3 ze kterého mi to letí přímo do Halifaxu odtud ještě tři hodiny autem do Louisdale a snad všechno dobře dopadne. Když se konečně vymotám z bezpečnostní kontroly zbývá do odletu letadla slabá hodinka a půl. Dojdu si pro sendvič a vodu a najdu si nějaké hozké místečko před tabulí, kde počkám až se rozsvítí číslo mé brány. měl by se zobrazit ve 12:25 divný, vzhledem k tomu, že letadlo odlétá ve 12:35. Brzy zjišťuji, že má letadlo zpoždění takže než se konečně zobrazí číslo gatu prožiji dlouhé 3 hodiny na obrovském letišti Heathrow ovšem už v odbavovacím prostoru. Konečně se všichni cestující přesunou do letadla a můžeme vyrazit start je klidný a nás čeká dalších 6 hodin v letadle. Shlídnu film dostanu jídlo, které sním a ani moc nepřemýšlím nad tím co to vlastně je, po 4 hodinách začínám být ospalá, nemůžu usnout. Podniknu několik procházek po letadla a přečtu několik článků pod názvy, které sami osobě vypovídají, že budou nesmírně inteligentní. Konečně kapitán vyhlásí, že se chystáme na přistání. Zválštní, že jak teď tak při letu do Lodýna bylo klesání tak pozvolné, že změny tlaku  nejsou nijak zvlášť nepříjemné. V tuhle chvíli mi tak blesklo hlavou, bože kdyby teď po 15 hodinách na cestě to letadlo spadlo tak by mě to fakt naštvalo. Brzy jsem ale zjistila, že tak tady by mi umřít nevadilo, všude okolo zeleno, krásná jezera, dokonce jsem z letadla viděla medvěda.  nádhera, úplně mě mrzelo, že musím sedět připoutaná a foťák mám v úložném prostoru. Bohužel tyto pocity blaha rychle vyprchali jakmile jsem vstoupila na imigrační... Tisíc otázek a zlé pohledy. Naštěstí vše dobře dopadlo a dorazily i mé oba kufry. Následující cesta s Marie Ann byla báječná, veškerý strach z angličtiny opadl a myslím, že to zvládnu. Jediné co mě na konci dne vyvedlo z rovnováhy byl příjezd do mého nového domova. Sešlo se snad celé město aby se na mě podívaly. Všichni čekaly uvnitř i kolem domu.....Yes, my new friends. I'm guilty. I'm an alien