GB: #9

Greenwitch!!! A námořní muzeum, nevím co dodat... já byla nadšená námořním muzeem. Ne tedy, že by to bylo něco úžasného, ale prostě se nějak mezi loděmi cítím dobře.... A fyzikou? Jsem byla jak jinak zmatená, zničená, a znuděná.
 Ale ještě předtím, nás čekala, důležitější a zajímavější část dne, pondělní srovnávací testy. Ne ve smyslu srovnání s ostatními, ale spíš srovnání našeho pokroku od příjezdu. Co jsme se za ten týden ve zdech tohoto ústavu naučili, jak moc jsme se zlepšili v daných oblastech. Dnes grammar and listening, zítra speaking,  a pozítří little bit of writing. Začalo to testem gramatiky, převážně kroužkování a doplňování, čistě znalostní záležitost+troška logiky. A co se nestalo. Jak to tak už bývá test jsme odevzdávali spolu s mým soukmenovcem prví. A aby toho nebylo málo celá třída na nás koukala s naprostým údivem. Smíšené pocity naštěstí netrvaly dlouho, když naše řady brzy doplnili o zbylí dva  "Kepleráci". Tak teď už jen listening  a vyhodnocení. To nemůže být tak hrozné. Omyl! Bylo. Přiřazování kolikátý mluvčí říká co jsem zvládla na jedničku, zaškrtávání písmenek tak též, ale proboha, to doplňování do textu? Proboha, asi sjem vážně úplně pitomá. Nevěděla jsem skoro ani písmenko.... No nevadí no... S depresí v duši jsem se odebrala na velkou přestávku, a následné rozdávání verdiktu. Grammatika paráda, o 48% lepší výsledek než když jsem přijela! A listening překvapit taktéž o 20% lepší. No nic moc....ale... ještě, že máme Cecillii, osvítila nám, že ten poslech je z testů CPE ufff, nejvyšší úroveň certifikátu z angličtiny a já mám 22 bodů ze 30... To je slušný...

GB: #8

Posouvání času Oh YES! Hodina spánku navíc, ani nevím co víc si přát! A co víc dopoledne máme volné!!! YES!! ==> Shánění dárečků, pro ty nejmilovanější, tam doma, A potom jenom tržiště, kde se kdyžtak poslední dárky dokoupí and all has been done! Leda datel.... Co myslíte, jediné co jsem si přinesla domů byly námořnické šaty.. Pro mě!! :) no co se dá dělat... Mimo jiné jsou vážně skvělý! So... procházka večerním Londýnem
I found London interesting especially in its specific for its combining of modern and oldfashion architecture. In the night, visitor can see especially the new and illuminated buildings. But during the day, we can observe, how the city gets old by several tens maybe hundrends of years.
Byl, na listopad, příjemný večer, Londýn jen zářil. Jakmile padne na tuto světovou metropoli tma, stává se úplně jiným místem. Nedokážu popsat podstatu této změny. Není to v tom, že by byl Londýn najednou přívětivější, čistší, nebo snad prostornější. Ale ta změna je obrovská. A na Londýn padla noc, temná a děsivá, plná světel a radosti.

GB: #7

Sobota: Den plný sluníčka, a optimismu, trošku jsme si přispali a čeká nás výlet do sídla jednoho z největších milovníků Anglie, ne dámy a pánové, nemám na mysli Shakespeara, nebo jiného básníka s křehkou duší. Moje myšlenky směřují k vladaři z rodu Tudorovců. Ano. Je řeč o Henrym VIII. Jeho touha milovat byla taková, že jeho drahé polovičky často stála život. Ne všechny cesty vedou do Říma, a pokud ano tak ta naše vedla přes Hampton Court. Velkolepé sídlo králů.

 Důkladně jsme si prošli celý palác, a nevynechali ani kuchyni. Velice mě zaujala expozice young Henry, protože jsem došla k šokujícímu zjištění, že nikdo vůbec nikdo, z mých spolužáků neumí hrát, ani vrchcáby, ani rošádu, a už vůbec ne pokr!!! Jak je tohle v dnešním světě her možné? Jo tak oni znají jen počítačové hry... Popřípadě, ne počítačové... a člověče nezlob se, chyťte krtka, Veverka Terka, Nervíky, a tak podobně. V průběhu prohlídky došlo k problému, jak to tedy s kterou manželkou bylo... To jsme se také dozvěděli... Zapojily naše nově získané English skills a pustili se do ptaní.
A kdo bude pečlivě číst dál tak se dozví co jsme se dozvěděli my od Hamptonských kastelánů. Brzy se nám naskytl pohled na neuvěřitelně nádherné zahrady, kilometry pískových cestiček, ještě pro přiblížení velikosti zahrady. Je asi tak veliká, jako když se dítě ráno těsně po brzké snídani ptá:  " Můžu se jít proběhnout po zahradě?" A maminka odpoví:" Ano jistě, ale vrať se prosím na večeři...." Tak obrovská!!! Tam kdyby se člověk učil rozjíždět a řadit, tak stihne na zařadit i na pětku!! Myslím samozřejmě člověka, který neumí řadit.... A co víc nejsou to jen lány kýčovitě uspořádaných kytek. Jsou tu  cestičky, které lemují aleje, vznešeně vzhlížejících stromů. A to bludiště!!!

A teď zpět k tudorovcům, jak že to bylo s těmi manželkami? No první byla Kateřina Aragonská, byla starší než tehdy mladičký Henry a co víc dala mu jen dceru, jen těžko se můžeme dohadovat, jestli se s ní nechal rozvést z důvodu, že reprodukčně nebyla tak schopnou jak by si představoval, nebo to bylo z planoucímu citu k těhotné milence Anně Boleyn... Annu si tedy po rozvodu vzal. S tou však neměl vztah dlouhého konání... Anna byla dobrá milenka, ale se svou temperamentní povahou nebyla tak dobrá žena, přestože mu dala dceru nedostála očekávání, že porodí syna, tudíž musel Henry vymyslet jak se zbavit Anny aby se nemusel vrátit ke Kateřině. Po zranění Henryho v turnaji Anna po několikáté potratí. Králi se zalíbí její dvorní dáma Jane Seymour. Tudíž se pomocí lží zbaví všech možných odpůrců. Annu, jejího bratra, a další odpůrce nechá popravit za cizoložství, krvesmilství, styky s královnou a tak podobně. Jane byla nejspíš jeho opravdovou láskou. Henry ji měl podle všeho opravdu rád, a raději se nebudeme zabývat tím, jestli to bylo, nebo nebylo tím, že spolu byli velice krátce a navíc mu dala syna, po jehož narození však velice rychle zemřela v důsledku komplikací při porodu. Další na řadě byla Ann Klévská. Která byla vybrána bez předešlého kontaktu, a tudíž nebylo zas až takovým překvapením, že když dorazila ke dvoru, byla Henrym shledána naprosto nepřitažlivou. Proto se není čemu divit, že se okamžitě snažil manželství zrušit. Jediné Annino štěstí bylo, že nebyla úplně hloupá. Nebránila Henrymu ve zrušení manželství, aby tak ohrožovala svůj život, a se zrušením souhlasila. Co víc ještě dostala bývalé sídlo Boleynů.  Kateřina Howard byla poslední ženou na které, si Henry vybíjel agresivitu až k jejímu konci. Řekněme si to upřímně, tahle mladičká žena nebyla žádný svatoušek, jelikož mimo krále měla ještě další dva milence.... Je samozřejmé, že jakmile se to Henrymu doneslo, byla odsouzena k smrti stětím. Poslední ženou která se dostalo po bok Henryho VIII. byla Kateřina  Parr. Naštěstí byla chytrá a přijala podřízené postavení, a jako správná žena, vkládala Henrymu do hlavy, takové myšlenky, které věděla, že jsou státu prospěšné. Henry brzy zemřel a Cath mohla v klidu a míru dožít.

GB: #6

Muzeum!!!!!

Nejdřív jsme se prošli po nábřeží. Navštívili, bývalé sídlo podsvětí, z které ho je teď krásná obytná čtvrť s marinou,  a nejklidnější část centra Londýna. Jsou z k vidění jak luxusní jachty, katamarany, takiplachetnice všech velikostí. Tohle místo se asi brzy stane mým vysněným domovem. NE! I přesto jak je tady krásně, se o pár metrů dál, mění tato oáza klidu v rušný, a nacpaný Londýn, který praská ve švech, ne jen kvůli davům turistů, ale i kvůli neuvěřitelným 56 milionům (56 000 000) místních. Londýňanům, kterých je stále víc a víc.  Dále jsme šli kolem děl architekta Fostera, která, musím uznat jsou velkolepá, ale pořád mi uniká pointa budovy, které Britové říkají okurka, ale mě spíš připomíná jednu z ženských hygienických pomůcek... Naše kroky dále směřují, možná k nejslavnějšímu mostu Spojeného Království, pokud se nestal slavnějším Millennium Bridge, který si zahrál v Harry Pottrovi.

A pak už k Muzeu, jsem nějak unavená, potřebovala bych zalézt do peří, možná na mě něco leze, nevadí, bude víkend to jsi odpočinu, snad, alespoň maličko.....

GB: #5

National Gallery:
Obrazy, obrazy obrazy, obrazy, obrazy........ Musím podotknout, že jediné co mě zaujalo bylo dramatické provedení, jednoho průvodce, který dělal prohlídku pro malé děti, hrál halloweenské představení, kdy bylo několik rolí, ale jelikož on byl sám, tak přeskakoval ze strany na stranu a hrál mnoho postav. Jeho divadelní schopnosti byly neuvěřitelné, celé to musel mít založené na improvizaci,  jelikož se neustále ptal publika jak má pokračovat. Nic víc vám o galerii neřeknu. Fotky nejsou protože je focení zakázáno, Jediné co jsem donesla jsou dvě fotky ještě ze školy. Tak něco v tomto příspěvku věnuji třídě, do které docházím.
Naší hlavní teacher je Cecilia Je veselá, stále s námi komunikuje, učí nás správnou výslovnost, A kde ve větě máme dávat důraz na která slova a slabiky. Je veselá a nenechá nás ani na vteřinku vydechnout. Naše třída se skládá většinou z asiatů, Čechů a třetí menšinou jsou Brazilci. Pak jedna Švýcarka a jsme jsme asi u konce. A tudíž i největším darem naší skupiny, je trénink porozumění, tolik dialektů  a akcentů, ve srovnání, je snadné porozumět Angličanům, Američanům, nebo jiným rodilým mluvčím, ale nějakému jinému cizinci? to je teprve oříšek.

GB: #4

A pak přišly deště. Perší, perší perší. Tudíž  byl program na London-eye a panoramatický Londýn, raději zrušen, přeci jen mléko máme i v Praze. A přesunuli jsme se směr londýnská muzea. Z mnoha možností jsme si vybraly Victoria and Albert museum. No neuvěřitelné! Obrazy, sochy, stavby, rakve, hrobky, šperky, oblečení, divadelní kostýmy, fotky, nákresy, nárysy, vynálezy..... Neuvěřitelné!  Tolik věcí na jedno místě! Japonsko, Čína, Indie, Evropa, Británie, Od pravěku téměř po budoucnost.... 

A pak návštěva krámu "dostanete od párku po slona" Harodd's. No řekněme si to upřímně. Styděla bych se si tam něco koupit. Nechápu jak jim to ty lidi můžou baštit? Vždyť o tři zastávky metra dál to mají v normálním obchodě ale o polovinu levnější!!

GB: #3

První plnohodnotný den na anglické škole... Parádička... skoro to všechno nejsem schopna vstřebat... Doufám, že alespoň troška, toho co jsem dnes zjistila, mi v hlavě zůstane... Škola  skončila a mohli jsme vyrazit na oběd, no ne? Ale copak se nestalo? Včerejší oběd jsme prolítli jak střela. Říkala jsem si dobrý spěcháme to nebude takhle vždycky... Opak je ovšem pravdou... Tedy samozřejmě paní profesorka nám milostivě přidala pět minut... No ne! to mě teda vytrhne... Samozřejmě není problémem, že by se to nedalo stihnout. Dá samozřejmě. Všechno se dá stihnout, ale pardón! Nechci každý den jíst ve fast-foodech! Chci si třeba někdy dát pizzu, salát, špagety, rybu, A promiňte tu mi do deseti minut nepřinesou... A když člověk do sebe háže oběd s tím, že na něj má deset minut ne-li méně, protože sraz je prostě ve čtvrt. Tak to je tak leda na žaludeční vředy... Nepochopím, proč si dáváme hodinu a půl na dvou absolutně stejných shopping-centrech  centru Londýna, ale na oběd máme jen 45, tedy promiňte 50 minut.... Což by samozřejmě šlo, kdybychom si msto na oběd nemuseli hledat, jídlo objednat, zaplatit a sníst.
Jak už jsem naznačila dnešek byl ve znamení nakupování. Tudíž nemohla chybět Oxford-street následovala návštěva niku, vítr na kartě a zase hurá domů.... Dnes jsem si "Oh lovely" báječně pošpitala, ukázalo se, že přestože žádně děti nemá, je velice obeznámená co se týče jak by napsalo bravíčko: Láska, sex a trápení.
Nenapadlo mě, že naše nová oxfordská přítelkyně, se bude chichotat nad vypravění o nekončící horské draze a tak podobně :) A ukázalo se, že se ani nezlobí, že na příští dny budu ráda bez večeře! YES!

GB: #2

Tak první den do školy, testing day!!! Napětí stoupá, nervozita vrcholí!! Čeká na nás gramatický test, psaní, poslech a pohovor. No upřímně děsí mě pohovor. Zatím co moji soukmenovci jsou zděšeni z představy, že skončí v horší skupině, moje obava je, že se ukáže ne že anglicky neumím, ale že anglicky nerozumím. To, že anglicky neumím vím, proto tu proboha jsem, dejte mě klidně do nejhorší skupiny, i tam se mám co učit, od použití přítomného času ve správnou chvíli po podmínkové věty a před před před před budoucí čas. Nejela bych do Anglie za hříšné peníze na kurz intenzivní angličtiny, kdybych si myslela, že anglicky umím, co víc, že jí ovládám! Po testech bylo největší zábavou kontrola s ostatními, co já vím co jsem napsala. Chci dostat výsledky  a ať budou jakékoli, chci, aby na konci byly lepší! Jsme ve skupinách. Největší zábavou je zjišťování, co je vlastně kdo za level, protože tato informace nám zůstala utajena :D každopádně se v naší třídě učíme něco co neumím, takže úkol splněn rozšiřování znalostí se koná!

Popojedem, Sluníčko svítí, tak si radši dáme parky. Jak říká Růža: " Londýn bez parku není NIC!" Dnešek byl poněkud příjemnější, co se týče množství, což bude nejspíš i tím, že parky nejsou na vstřebávání tak náročné, podívaly jsme se na Princess Diana monument zjistily,  že husa je větší než kachna, že v Hide park je husa divoká zatímco já jsem husa domácí a naštěstí se nesetkali s žádným koněm.... Perličkou na dortu byl Bakingham palace, hradní stráž a podivné železné kříže zapíchané do země. Co víc na jednom z nich se jen tak válel rugby míč....
 Návrat proběhl hladce a my mohlli spočinout u "Oh lovely" u stolu s báječnou večeří.. Tak Gute Nacht!

GB: #1

Rána jsme se překvapivě dožily a čekal nás návrat na stanici metra, z které jsme včera vyrážely. Challenge accepted! Tentokrát se neztratíme! A taky, že ne :) Instrukce "Oh lovely" nám sice velmi pomohly, ale tentokrát nám ani najít zastávku nezpůsobilo větší problémy. Na sraz jsme dorazily s časovým předstihem, takže jediná otázka byla jestli tu nejsme o hodinu dřív. Naštěstí se brzy objevily první známé tváře. Následovala pěší prohlídka Londýna, kterou nám měla zpříjemnit plavba lodí po Temži. Spoustu zajímavých míst, spousta zajímavých lidí, spousta zajímavých, obchodů, spousta všeho! Ale žádný čas. Prý pěší prohlídka Londýna! Spíš sprint Londýnem s překážkami v podobě davů turistů! A hendikep? Byla neděle! Takže se k turistům přidali i místní. Londýn má 10 miliónů obyvatel a rozlohu 27 224 km². Česká republika má 10 miliónů obyvatel a 79 000 km². Chápete? Je to jako by se celé Česko smrsklo na třetinu! Absolutní přelidnění! A to jsou jen místní bez turistů! Prostě narváno jak před Vánoci v nákupním centru! Po velice vyčerpávajícím výletě nás ovšem čekala odměna! Fish and chips, které z rukou "Oh lovely"byl přímo božské!

GB: Arrival day

Přípravy vrcholí, kufry nejdou dovřít, doklady a redukce do zásuvek někde v  kelu, začátek výletu do Anglie, za cílem procvičit se v jednom z nepoužívanějších jazyků světa. Kupodivu, vše proběhlo hladce, a krom zpoždění, víc než podivné, ... profesorky, jsme se všichni úspěšně dostali do letadla. Vzlítáme, miluji starty a přistávání, to šimrání v břiše, vzrušení když se ta masa kovu odlepuje od země.... A jsme ve vzduchu, přesto že v Praze byla mlha a pocit, že sluníčko ani nevyšlo snad ovládl každého, ale nad mraky, je úplně jiný svět. Ze shora vypadá mlha spíš jako sněhové závěje, na které svítí obrovský žlutý obr. Bohužel let netrval dlouho, Londýn je přeci jenom "za rohem". Přistání: kroužení a dosednutí, ALE! Jaký šok! NIKDO NIKDO netleská? Co to má být? Proč? Co se stalo, vždyť přistál skvěle! Zažila jsem tolik letů, kde přistání stálo za nic, ale stejně se tleskalo! I kdyby se mělo tleskat jako hurá konečně se zbavíme toho šílence! No.... Třeba se to v Evropě nedělá.... Kufry se našly autobus taky, všechno jako na drátkách... Až do chvíle než jsme dorazili do stanice metra. Takový chaos! Nejhorší zážitek v životě! Nesmyslné systémy, nepříjemné ženy, slangová angličtina! Hrůza! Tak, ale s pomocí jiných účastníků kurzu se snad podařilo, všem koupit správné lístky. Konečně Lewisham. Přichází na řadu moje precizně připravené mapky, jak se dostaneme domů. Ješté pár konzultací s Růžou abychom nenastoupili do autobusu jedoucího špatným směrem (znám se) a zvolili správný směr, kterým se vydáme na zastávku. No naivní představy o tomto úkolu se brzy rozplynuly, tedy zhruba po 15 minutách bloudění a naprosté neschopnosti najít NÁŠ autobus. 15 minut se brzy protáhlo na dvě hodiny naprosto nesmyslného hledání autobusu 122 když jsme mohli jet dvěma jinými rovnou ze stanice metra...Náladu nám ale naštěstí zvedla paní domácí! Nejlepší domácí na světě! "Oh Lovely!"

Nellinka říkala, že autogramy až při příletu zpět

Memento

Jak člověk prochází životem, dochází k mnoha událostem, které zpravidla jeho život, ač třeba jen nepatrně změní. Jedná se o tak zvané nepředatelné zkušenosti. 

Lisaká snaha může být sebe větší, ale nemůžeme své nejbliřší ochránit před vším.

http://www.youtube.com/watch?v=pxHInDptJKY

Až při utírání slz, kterými jsem si prošla také, ale nemohli jim zabránit, mi dochází v jak ironockém světě žijeme. Miluji, jsem milována, ale své milované nemůžu ubránit před něčím, co důvěrně znám, prošla jsem si tím, a zanechalo to šrámy, které nezmizí. 

Nepředatelná zkušenost. Pozastavují se nad tím otcové, matky, sestry, bratři, přátelé, nejbližší.

Memento mori!

True Story

Výchova 1. až 3. dítěte

Oblečení

1. dítě -  Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.

2. dítě -  Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.

3. dítě -  Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

Jméno

1. dítě -  Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.

2. dítě -  Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Alfonsie. Můžete to být klidně i vy.

3. dítě -  Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

Příprava na porod

1. dítě -  Pravidelně trénujete dýchání.

2. dítě -  Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že posledně to vůbec nepomohlo.

3. dítě -  Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

Výbavička

1. dítě -  Vyperete, roztřídíte oblečení podle barev a srovnané uložíte do skříňky.

2. dítě -  Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.

3. dítě -  Chlapečci mohou taky nosit růžovou, ne?

Starostlivost

1. dítě -  Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.

2. dítě -  Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že vzbudí prvorozeně.

3. dítě -  Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

Aktivity

1. dítě -  Berete dítě na každé cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.

2. dítě -  Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.

3. dítě -  Berete dítě do supermarketu a čistírny.

Odchody z domova

1. dítě -  Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby 5 krát domů.

2. dítě -  Před tím než odejdete zanecháte telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.

3. dítě -  Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

Doma

1. dítě -  Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.

2. dítě -  Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.

3. dítě -  strávíte většinu dne ukrýváním se před dětmi.

Co se všechno člověk naučí od dětí

1.   Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře...

2.   Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.

3.   Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.

4.   Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.

5.   Umělohmotné hračky nemají rády trouby.

6.   Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.

7.   Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.

8.   Duplo toho schopno není.

9.   Slova jako plastelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměla být vyslovena ve stejné větě.

10.  Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s nugetou.

11.  Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.

12.  Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku...

13.  Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.

14.  Avšak kočkám ano.

15.  Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.

16.  Vodní dvojlůžko obsahuje tolik kapaliny, že stačí na vytopení 60 m2 bytu do hloubky 10 cm.

17.  Když postříkáte chuchvalce prachu lakem na vlasy a přejíždíte přes ně na kolečkových bruslích, můžou se vznítit.

18.  Hlas tříletého chlapečka je pronikavější než hlasy dvou stovek dospělých v narvané restauraci.

19. Když uslyšíte spláchnutí záchodu a slovo "jejda", už je pozdě.

Také zjistíte, že

20.  80% žen tyto informace rozešle většině svých známých, ať už mají děti nebo ne.

21.  80% mužů po přečtení půjde zkusit smíchat brzdovou kapalinu se Savem.

Dark is coming

Tak a je to tady! Definitivně vyprchalo veškerá prázdninová energie, která byla pečlivě dva měsíce střádána a víkendy jí prostě nedokážou doplňovat. Dnes ráno jsem při zazvonění budíku málem zemřela. A dnešní průzkum ukázal, že jsem nebyla zdaleka jediná. Z nějakého skoro až magického důvodu bylo dnešní ráno pro více lidí přelomové. Všichni se schodují na jednom, byla hrozná tma, nejdřív jsem si myslel, že jsem si špatně nastavil budík... Vůbec to nechápu úterky bývají ještě v pohodě. Musela jsem stát několik desítek minut pod sprchou abych se probrala...a podobné.... A tohle přátelé neskončí... S blížícím se obdobím sněhových vloček a zimních radovánek. Budou rána stále temnější a temnější... Ranní stávání nepříjemnější a nepříjemnější. A první hodiny nesmysluplnější a nesmysluplnější.... 

Avšak, kdybychom byli v přítomnosti Maria nebo jiného literárního hrdiny z děl o revolucích a jiných romantických a hrdinských činech, dočkali bychom se zvolání!

Nezoufejte moji přátelé! Není doba, ve které by byl čas na naříkání!

Hlavu vzhůru a pravou nohou vpřed!

Fall rain

Dnešním dnem, minimálně v Praze skončilo léto. Perší. Voda padá z oblak v dlouhých silných provazech. Miluju Podzimní déšť, miluju déšť. Když můžu vyjít ven a užívat si jak mi kapky dopadají na tváře, na ramena, na dlaně. Hodiny s horkou čokoládou, kakaem, kávou či čajem, u střešního okna na které bubnují kapky. Stromy v parku šumí a vzduch je najednou i v Praze čistý, čerství příjemný. Z reproduktorů hraje klavír v doprovodu hlubokých, hladivých tónů violoncella a po chvíli se přidávají svým tenkým zpěvem housle. Vítr fouká v poryvech. Jaké by to asi bylo? Teď? Na jezeře.... Déšť sílí a zase slábne. Je podzim. Období horkých čokolád, kakaí, čajů, a káv. Čas postelí, polštářů a peřin. Listy začínají žloutnout. Pomalu. Léto skončilo....

Nice friday

Jsou dny, které se od začátku až dokonce vyvedou. Jako ten dnešní. Pátky bývají zpravidla příjemné....začíná víkend. Ale jsou dny, které nevyvolávají jen příjemnou myšlenku, ale i radost a pocit, že to nebyl ztracený den. Již začátek, když si člověk může přispat, jelikož do procesu musí až na půl 11 zlepší náladu. Ale raní zjištění, že dnes se škola koná jen jednu hodinu, vyvolává pocity skoro euforické. Následné konání v kuchyni, kdy všechno jde jakoby zázrakem samo od ruky. Těsto se nelepí, maso se netrhá, šlehačka tuhne, špikování jde hladce, nic se nespálí, prostě když jde všechno samo. A následuje večer. Více než příjemný s nejlepším přítelem. Při kulturním zážitku v divadle. Tedy něco málo k představení. Dračí doupě. Šlo o satiristickou psycho-tragi-komedii. Nebudu Vám nic nalhávat, ještě teď jsem z toho mírně roztřesená. Když se v jedné hře snoubí: humor, sex, smutek, násilí, rodina, přátelství, práce, manipulátorství, zločin, lež, touha si pohrávat s lidmi, agrese, šílenství. Tak jde přeci jen o fascinující dílo. Každopádně, dnešek bych konstatovala jako úspěšný. Když se daří tak se daří.


Speciální poděkování na závěr:
Děkuju, za můj dekolt..... ;)

And The end of cat's story

Jak pečlivý čtenář ví. Včera můj osamnělý večer narušil mourovatý kocourek Poručík. Z nudně všedního osamnělého večera se stal sprint na 100m. S Poručíkem bylo všecho možné a jen né nuda. Od poručíka bych se toho, že se nebude chtít ,předtím než zalezeme do postele, mazlit. Ušetřím Vás detailů a přejdu k jádru příběhu. Ráno jsem sbalila Poručíka a odcestovala s ním zpět do kabinetu biologie, kde ho přivítaly s otevřenou náručí. A co víc ještě to dopoledne si pro něj přišla jeho právoplatná majitelka... No uznejte není jméno Poručík prostě lepší než-li Chip?


A Profesorská hláška dne ?
      A mladé dívky chodili s jinochy, před zasetím, mrouskat do brázdy.

lonely cat

Při vstupu do budov škol a jiných ústavů zpravidla cítíme beznaděj. Proto chlupatý návštěvník našeho prestižního gymnázia přispěl k mé dobré náladě. Naše první setkání proběhlo na schodech od vchodu do prvního patra. Štrádoval si to směr vestibul, a ředitelny. Následné při 3. hodině se ukázalo, že jeho prozatímním je kabinet biologie a že se nejspíš někomu ztratil. A jestli se nenajde páníček do večera. Tak nebude mít kde spát. Ten kdo mě zná už tuší jak tenhle příběh skončí.... Ano bydlím v našem bývalém bytě a starám se o Kotě jménem Poručík.... Zítra se bude pokračovat v hledání jeho domova a já budu moc klidně zpět do své vlastní postýlky....

little bit of culture

Večer strávený v Rudolfínu mi byl příjemným zpestřením, každodenního stereotipního reje, způsobeného nedávným návratem do školních lavic.
Festival Dvořákova Praha přinesl šanci shlédnout mnoho hudebních geniů. I mě se podařilo najít si čas, a zajít na jeden z mnoha koncertů. Bamberští symfonici byli neuvěřitelní. A zvláštní host Sergej Chačatrian byl neuvěřitelný. Přehmaty dokázal tak rychle, jak jsem si myslela, že je možné jen animace pro film SUPERMAN. Představte si animovaného Asterixe a Obelixe, když se rozběhnou nožičky se jim komicky roztočí. Přesně takhle vypadala jeho levá ruka. Fascinující zážitek však nekončil výkonem famózního houslisty. Další věc, kterou na koncertech miluji jsou dirigenti. Tenhle, měl šmrnc. Od začátku jak se radostně usmíval na orchestr, že už to začíná přes pauzy mezi větami. Kdy šibalsky zvedá hůlku. Dirigoval i obličejem. Jediným stinným zážitkem bylo, když jsem paní profesorku, která mě učí český jazyk. Ten den jsme měly malé nedorozumění, co se týče mého kýchání. Tudíž strach z toho, že kýchnu mi malinko narušoval večerní idilku :)

The recipe for disaster

Tak už to začalo, ještě neuběhlo ani čtrnáct dní a je skóre 2:0. Pro mého úhlavního nepřítele chemii.

Když jsem se dneska ráno budila s pocitem, že na mě skáče jeden vir za druhým od mé maminky, měla jsem tušit, že to nedopadne dobře. "Ale co?" říkala jsem si. Dnes je opakovací test z chemii. Víkend jsi strávila s čumákem v poznámkách tak snad kein stress. CHYBA! Při prvním pohledu na písemku se ukázalo, že můžu odevzdávat. Mých nastudovaných milión způsobů laboratorní přípravy a průmyslové výroby, sto padesát druhů použití, miliarda způsobů využití, výskyt našrocený do posledního centimetru čtverečního na planetě mi byl úplné na pytel. Samé napište rovnici. Takže jsem si přečetla zadání, pravda, podařilo se mi sesmolit pár chabých odpovědí, koukla na hodiny. Á jídelna již otevřela, odevzdala práci, dostala za 4 z minulého test, na který jsem se mimo jiné romanticky připravovala celé prázdniny, a šla. Takže k uchvacující čtyřce mě čeká ještě vítanější nedostatečná. Parádička. A co mi zbývá? Uklidňovat se myšlenkou, možná trefněji smyšlenkou, že z příští písemky budu mít Áčko.

Takže poetická rada přímo ode mne:

"Chceš-li za Á z Cháčka míti, musíš nejdřív kůži sdříti."

Ps Pro rýpaly: sdříti=> poetický novotvar do slovesa sedřít; Když Karel Jaromír Erben mohl napsat do národního díla Kytice:

"A v úvale ku potoku,

náhle ubystřuje kroků."

Proč bych já nemohla napsat sdříti?Začátek formuláře

New age

   Nastává nový věk. Mílovými kroky se blíží chvíle, kdy ze mě přestane být dítě. Na papíře. S touto roztomilou událostí se nabízí možnost: udělat si vůdčí list, kapitánské zkoušky, zdravotnický průkaz, kurz lyžařského instruktora a mnoho další legrace. Hned k prvnímu bodu se vztahuje malý problém. Krom toho, že je velice ošemetné tvrdit že si udělám řidičský průkaz, jelikož jsem ráda když se rozjedu. Tak když už bych zázrakem uspěla, nabízí se hned druhá otázka. Čím, že to budu jezdit? Na tu mi pomohl odpovědět tatínek. Dobré výsledky ve škole = auto pro Lízu. Jednoduchá rovnice, ovšem s proveditelností její levé strany to nejspíš bude složité. Ale co mi zbývá? Nic jiného než šlápnout do pedálů a jít do studia naplno.