First day in school byl, dost náročný, teď už jsem se probrala z prvního šoku a cítím se líp, ale první rozčarování bylo tak výrazné, že mi vehnalo slzy do očí. Do školy jsem jela se spolužačkou Karou kterou jsem potkala, když jsem byla běhat se svou host sestřenicí. Cesta byla příjemná a co by dup jsme byly ve škole. Kara mě vhodila do absolutního blázince a představila všem svým kamarádkám, u kterých jsem nestihla ani jedno jméno. Brzy nás začaly nahánět do tělocvičny k zahajovacím projevům zástupců studentů a zástupců tříd. Po dlouhých litanii jsme dostali úkol vyčíst své jméno z tabulí které byly rozmístěné po jídelně abychom zjistili ve které třídě jsme, naštěstí jsem si tabule prohlédla již před tím než se tam navalili hromady jiných studentů a mohla jsem poklidně odejít do třídy a vybrat si místo u jedno ze stolů postupně se ke mě začaly připojovat spolužačky, které jsem potkala už ráno. Proběhli jsme školní řád, rozdali jsi různá povolení podepsali formuláře o bezpečnosti a když už to vypadalo že přijde na řadu výuka zazvonilo na 20ti minutovou přestávku. Za hýkání a postrkování jsem se usadila k ostatním holkám, které střídavě "mluvily" na sebe a pak se na něco zeptaly mě což musely zopakovat asi 10x než jim došlo že touhle rychlostí to asi nepůjde. Zazvonilo a my se vrátily do našich tříd. Ukázalo se že přesto že chemii skutečně nerozumím ani v češtině v Kanadě jsem za hvězdu protože to co oni berou v maturitním ročníku my bereme v prváku a ve fyzice v druháku :) Hodina tedy běžela, jako po drátkách a já byla za hvězdu. Jen co zazvonilo holky mě čaply s výkřikem pojď jdeš s námi na oběd narvali mě do auta odvezli do nejbližší "restaurace" jestli se tomu podniku dá tak říct, a jedna z nich přede mě hned postavila talíř plný jídla, jak jsem na něj tak šokovaně hleděla došlo mi, že jednou z otázek bylo jestli už jsem tohle jejich jídlo měla. Jak já miluji žít mezi Kanaďany. Nic méně oběd byl výborný, ale my jsme se museli začít vracet do školy. Čekala mě další hodina chemie a i po ní mě zaléval optimismus. To se ovšem brzy změnilo dorazila jsem na hodinu Global Georaphy což je něco jako dění ve světě, a to mě moc zajímá, v osnovách je probírání různých sociálních problémů. Věnuje se v něm diskuzích o humanitární činnosti ve třetím světě a i o její problematice. K mému absolutnímu zděšení to ovšem nebylo vůbec tak jak jsem čekala. Po několika prvních větách jsem zjistila, že tomu chlapovi co to přednáší nerozumím ani slovo, věřte mi je jen málo věcí, které jsou pro zahraničního studenta hroší než přednášející který šišlá, mumlá, nebo v průběhu hovoru umírá. A bohužel v tomto pánovi se pojí všechny problematické faktory. Začne mluvit nahlas a pomalu se přesune až k mumlání až ho není skoro slyšet a krom toho používá "Š" mnohem častěji než se v angličtině normálně používá. Když jsem přišla domů, byla jsem absolutně zhroucená. Teď už ale můžu prozradit, že vše se v dobré obrátí. V příštím příspěvku vše vysvětlím. Dobrou noc!
"Není nic vzácnějšího než muž, který umí obejmout víckrát než jednou."
Žádné komentáře:
Okomentovat