Jak jistě všichni přívrženci mého blogu ví, došlo k měsíční pauze. Všem se moc omlouvám, "neočekáváně" došlo k úmrtí mého notebooku, takže jsem musela čekat než se dostaví nový. Samozrejmě, mnozí mohou namítat, že jsem mohla postovat příspěvky z mobilního telefonu, ale mýlka! Vážení nemyslete, že jsem to nejednou nezkoušela!! Bohužel napíši článek publikuji, ale na blogu se nezobrazí...
Nejsem si zcela jistá jaká je nejlepší cesta popisu uběhlého měsíce, každopádně já se pokusím shrnout do příspěvků jednotlivé zážitky postupně. Jako drobné povídky in dark age (období temna).
Všechny jistě zajímá, jestli v mém kanadském životě došlo k nějakým výraným změnám. Nedošlo. Jak to tak na malém městě bývá, neděje se tu vůbec nic. Nejvetší událost je když prijede track s tuhou smetanou. Jediné k čemu došlo, je že se drobné změnil okruh lidí s kterými trávím čas. Ukázalo se, že místní úroveň vzdelání je klasicky zápádní, tudíž okolní svět nás nezajímá, nezjímá nás současné dšní natož pak historie nebo podbné namysli si, a na naše znalosti o oblastech ležících za hranicemi Nového Skodska nedej bože Kanady se raději naptejte. Z tohoto prostého důvodu témat k rozhovoru rychle ubývá. Bohužel se na hodinách andličtiny ukázalo, že je velkým porblémém přečíst knihu o 150 stranách, "West side story" jen pro informaci je skoro půlka října a přečtených máme pět usmolených kapitol . Myšlenka, že by někdo zavadil o nějakého známého autora je absolutní nesmysl, tiše jsem doufala, že třeba se mé kandaské kamaradky chytnou při debatách o filmech, ale cokoli co je starší než rok 2009 a není romantická komedie, jak se ukázalo, pro ně neexistuje. Samozřejmě, moc ráda se bavím o klucích, o oblečení a vlasech. Jsem normální dívka a samozřejmě mě rozhovory tohoto typu baví...ovšem když je to jediné téma celý měsíc? To je i na mě trošku moc. Naštěstí mě z oblaků pudru a laku na vlasy vytáhli mé nové evropské kamarádky! to be continued....
kolem a kolem
Tento blog má sloužit jako informační kanál pro mé nejbližší okolí ve chvílích, kdy nejsou v mé blízkosti.
Nejde o žádný "emo-blogísek".
Obyčejná holka, která měla to štěstí, že se narodila báječným rodičům, schopným jí bez problémů zajistit. Netrpím pocitem že jsem ošklivá ani tlustá. V životě by mě nenapadlo přestat jíst nebo nějaká podobná šílenost. Jím ráda a hodně a rozhodně si neodříkám ani maso. Vegetariánství, veganství nebo že nejím nic co vrhá stín u mě nepřipadá v úvahu. Přesto že mi čas od času něco nevyjde, tak jak bych chtěla není důvod k přemítáním nad tím jestli má můj život smysl, a proč mě všichni nenávidí. Obklopuji se lidmi, s kterými je mi dobře a každý den si alespoň pětkrát řeknu:"Elis jsi dobrá."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat