Netrvalo to dlouho a má rodina se rozhodla mi
ukázat jejich „chalupu“, bylo mi sděleno, že toto místo by mělo patřit mezi 7
divů světa, tak jsem byla přirozeně zvědavá :). Moje představa byla asi taková:
Něco ve stylu loveckého srubu na samotě na kraji jezera, s průzračnou vodou a
skálami a večery s horkou čokoládou v houpacím křesle na terase pro
západu slunce. Mýlka!
Tak vážení
kanadská představa chalupy a nejnádhernějšího místa na světě je zcela odlišná.
Jednalo se o obytný přívěs ukotvený teráskou na jednom místě. Bylo to všechno
možné jen ne na samotě. Jezero se slanou vodou uznávám, bylo čisté,
s nějakým tím porostem na dně, a plavání bylo příjemné. Tím se dostáváme
k dalšímu překvapení, které mě tu v Kanadě čekalo. Většina Kanaďanů
neumí plavat. Přestože tady v Novém Skotsku je oceán za rohem a voda všude
plavání je spíš výjimkou. 
Ovšem i přes prvotní šok se vše začalo vyvíjet
docela slibně, dobře „plavba“ na rychlé plechovce byla trošku nudná a vzhledem
k tomu, že místní tak nějak myslely, že to bude pro mě adrenalin řítit se
v motorovém člunu po vodě a semnou to vůbec nic nedělalo, bylo to pro obě
strany spíš zklamaní. Následné radovánky na skútru byly naprosto parádní a mé
radostné výskání konečně uspokojilo i mé hostitele. Následovala příprava večeře. Všemožné mořské potvory a jiné dobrůtky chutnaly všem a mě bylo naprosto jasné, že to vypadá na prodloužení mého každodenního běhu… (Všechno bylo fritované :D).
Žádné komentáře:
Okomentovat