kolem a kolem

Tento blog má sloužit jako informační kanál pro mé nejbližší okolí ve chvílích, kdy nejsou v mé blízkosti.

Nejde o žádný "emo-blogísek".

Obyčejná holka, která měla to štěstí, že se narodila báječným rodičům, schopným jí bez problémů zajistit. Netrpím pocitem že jsem ošklivá ani tlustá. V životě by mě nenapadlo přestat jíst nebo nějaká podobná šílenost. Jím ráda a hodně a rozhodně si neodříkám ani maso. Vegetariánství, veganství nebo že nejím nic co vrhá stín u mě nepřipadá v úvahu. Přesto že mi čas od času něco nevyjde, tak jak bych chtěla není důvod k přemítáním nad tím jestli má můj život smysl, a proč mě všichni nenávidí. Obklopuji se lidmi, s kterými je mi dobře a každý den si alespoň pětkrát řeknu:"Elis jsi dobrá."

čtvrtek 15. září 2011

And The end of cat's story

Jak pečlivý čtenář ví. Včera můj osamnělý večer narušil mourovatý kocourek Poručík. Z nudně všedního osamnělého večera se stal sprint na 100m. S Poručíkem bylo všecho možné a jen né nuda. Od poručíka bych se toho, že se nebude chtít ,předtím než zalezeme do postele, mazlit. Ušetřím Vás detailů a přejdu k jádru příběhu. Ráno jsem sbalila Poručíka a odcestovala s ním zpět do kabinetu biologie, kde ho přivítaly s otevřenou náručí. A co víc ještě to dopoledne si pro něj přišla jeho právoplatná majitelka... No uznejte není jméno Poručík prostě lepší než-li Chip?


A Profesorská hláška dne ?
      A mladé dívky chodili s jinochy, před zasetím, mrouskat do brázdy.
Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)