Večer strávený v Rudolfínu mi byl příjemným zpestřením, každodenního stereotipního reje, způsobeného nedávným návratem do školních lavic.
Festival Dvořákova Praha přinesl šanci shlédnout mnoho hudebních geniů. I mě se podařilo najít si čas, a zajít na jeden z mnoha koncertů. Bamberští symfonici byli neuvěřitelní. A zvláštní host Sergej Chačatrian byl neuvěřitelný. Přehmaty dokázal tak rychle, jak jsem si myslela, že je možné jen animace pro film SUPERMAN. Představte si animovaného Asterixe a Obelixe, když se rozběhnou nožičky se jim komicky roztočí. Přesně takhle vypadala jeho levá ruka. Fascinující zážitek však nekončil výkonem famózního houslisty. Další věc, kterou na koncertech miluji jsou dirigenti. Tenhle, měl šmrnc. Od začátku jak se radostně usmíval na orchestr, že už to začíná přes pauzy mezi větami. Kdy šibalsky zvedá hůlku. Dirigoval i obličejem. Jediným stinným zážitkem bylo, když jsem paní profesorku, která mě učí český jazyk. Ten den jsme měly malé nedorozumění, co se týče mého kýchání. Tudíž strach z toho, že kýchnu mi malinko narušoval večerní idilku :)
Žádné komentáře:
Okomentovat